Čau, my jsme erem

My dva jsme se dali dohromady v šestý třídě na těláku. Prostě spolužáci, který bavilo dělat blbosti a natáčet je. Řehi a Vašek se časem odpojili, my u toho zůstali. Z RM-Movie byl postupně erem a ze školní zábavy něco, k čemu jsme se pořád vraceli.

Vašek ale v archivu zůstal. „Ahoj, já jsem Vašek a mám rád sušenky!“ je název videa z ledna 2011 a jeden z těch pozdravů, který ti po letech pořád zní v hlavě. Jestli ho znáš, tak víš. A jestli ne, můžeš si dohledat, na čem jsme tehdy stavěli svoje filmový ambice.

Už v roce 2013 jsme vás pod videem vyzývali, ať vymyslíte námět k osmi stovkám odběratelů. Osm set lidí pro nás byl důvod natočit něco společně s váma. Komentáře se četly, nápady se probíraly a další video mohlo začít právě tam. Tenhle způsob fungování nám zůstal mnohem dýl než některý tehdejší účesy.

Pak je tu Středeční poezie s MC Kadilakem. Formát, kterej patří k eremu stejně jako otázka, jestli se z tohohle záběru ještě dá něco vystříhat. Jakubova hudební odbočka přinesla i Gulášek a další věci, který se nám připomínají dodneška. Jestli jsi čekal na další středu, tak už spolu máme odžito docela dost.

V červnu 2015 vyšel Vlog_01 s názvem „Slečno, nejste vy modelka?“. Místo dalšího vymyšlenýho skeče jsme začali víc brát kameru k tomu, co sami zažíváme. Cesty, kámoši, společný plány a všechno, co se do těch plánů nevešlo. Nemuseli jsme pokaždý vymýšlet postavy. Dost práce jsme měli sami se sebou.

Nebyl to jeden slavnostní den, kdy bychom zahodili scénáře a vyhlásili novou éru. Formáty se překrývaly a postupně jsme zjišťovali, co nás baví nejvíc. U vlogů jsme zůstali. Když se něco nepovede, obvykle z toho máme aspoň záběr. Což je dost slabá útěcha v tu chvíli a docela užitečná věc ve střižně.

Jedno z prvních zázemí byla bývalá prodejna u kamaráda. Říkali jsme jí Studio 22, protože se nám líbilo číslo 22. Jo, takhle složitý to bylo. Vznikala tam poezie, skeče i další videa. Vlastní místo znamenalo hlavně možnost přijít, rozložit věci a zkusit něco natočit, aniž bychom pokaždý začínali úplně od nuly.

V roce 2016 jsme zařizovali kancelář v Novým Boru. Průmyslovej areál. Kdo viděl Studio Session, viděl i stěhování a montování stolu. Zákulisí tehdy nebylo něco, co bychom si museli speciálně připravovat na natáčení. Prostě jsme potřebovali sestavit nábytek a kamera mohla běžet u toho.

Pak přišla Praha. Nějakou dobu se pracovalo a točilo v obýváku, než jsme zase měli samostatný zázemí. Když se dneska podíváš na starý videa, můžeš podle pozadí docela dobře sledovat, kde jsme zrovna žili a kam se nám podařilo nacpat techniku. Naše historie se dá vyprávět i přes místnosti.

S dalším studiem pomohl Jägermeister. Spolupráce se rozjela kolem roku 2020 a z původního shánění podpory na tour se dostala až k místu na natáčení, podcasty a streamy. Zařizování jste mohli sledovat s náma. A podporu ze streamů jsme pak vraceli do vybavení, který bylo v dalších videích zase vidět a slyšet.

Zakázky a spolupráce nám umožňovaly pokračovat ve vlastních věcech. Postupně jsme se učili domlouvat produkci, termíny, rozpočty a všechno okolo, co ve výsledným videu neuvidíš. Marty dneska řeší hlavně obchod, produkci a dění mimo YouTube, Jakub videa a postprodukci. Důležitý rozhodnutí ale pořád děláme spolu.

Zvenku může vypadat jednoduše vzít kameru, někam jet a vydat video. Mezi tím je ale dost telefonátů, domlouvání a hodin u počítače. Tuhle část příběhu není moc vidět. Bez ní by ovšem nebyla ani ta část, kterou si jdeš pustit.

V srpnu 2018 byl jeden drop merche pryč za tři minuty. Tři minuty. Trička už nebyla jen něco, co jsme měli na sobě ve videu. Nosili jste erem s náma.

Na mikině z roku 2023 jsme měli štítek jako účtenku s historií eremu. Starý formáty, studia, Praha, tour i první blowup. Takovej účet za to, co už máme za sebou. Člověk si koupil mikinu a odnesl si na ní i kus společných vzpomínek. Jestli ji máš doma, můžeš si při praní zopakovat dějepis.

Merch pomáhal i s dalšíma plánama. Před tour 2022 jsme spustili předprodej s tím, že výdělek půjde na její náklady. Na blowupu zase šlo některý věci pořídit osobně ještě před online dropem. Oblečení, videa a akce se tak potkávaly docela prakticky: něco sis vzal na sebe a zároveň jsi nám pomohl připravit další společný zážitek.

Z toho ježdění byla eremtour. V roce 2020 jsme lákali na sedm měst za sedm dní. Lidi, který jsme znali jen podle jména pod videem, najednou stáli před náma. Příště dorazili znova, vzali kámoše a my měli zase důvod někam jet. Jestli jsi na některý zastávce byl, nejspíš máš svoji historku taky.

V roce 2022 už to bylo osm měst během devíti dní. S organizací pomáhal Poděs a kolem tour rostla parta, bez který by se takovej výlet nedal zvládnout. Domluvit místa, přejezdy a partnery bylo jen něco z toho, co se muselo stát dřív, než jsme vůbec vyjeli. A i potom mohl přijít den, kterej šel úplně jinak, než jsme čekali.

V Brně tehdy plánovaná zastávka neproběhla podle původního plánu a s lidma jsme se nakonec potkali na náměstí. Byla to jedna z těch situací, kdy už nestačí mít jen dobrej nápad. Musíš řešit, co teď, protože lidi opravdu přišli. V archivech z tour jsou proto vedle večírků i nervy a improvizace.

Další ročník se víc přesunul dovnitř a přišly vstupenky. Prostor, ochranka, bary, úklid a lidi, který to celý připraví, už se nedaly zaplatit stejným způsobem jako na začátku. Z půjčenýho obytňáku vyrostla produkce. Pořád jsme se chtěli potkávat s váma, jen kolem toho bylo najednou mnohem víc práce.

Teď už eremtour nejezdíme. Ročníky 2019 až 2025 nám nechaly videa, filmy, společný vzpomínky a spoustu lidí, který bychom jinak nepotkali. Tahle kapitola je uzavřená, ale chuť něco společně zažít nám zůstala. Jen už kvůli tomu nemusíme pokaždý shánět obytňák.